Barbora Bárta Mráčková

Pochází z hudební rodiny. Její rodiče i bratři jsou profesionální hudebníci, a protože i její dědeček Bohumil Šára byl houslista a výborný učitel, sám se ujal její muzikantské výchovy a připravil ji ke studiu na konzervatoři. Bližší setkání se základní uměleckou školou tedy zakusila až když sama začala učit malé houslisty. Vystudovala Pražskou konzervatoř, vysokoškolská studia ale věnovala jinému oboru, Teologii křesťanských tradic na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy, kde později dokončila magisterské studium i v oboru Teologie-spiritualita-etika.

Brzy po absolutoriu na konzervatoři začala učit, ale vždy se snažila kombinovat cestu pedagogickou s koncertní, neboť jedna druhou nijak nevylučuje, ale spíše se vzájemně nesmírně obohacují. Spolupracovala mimo jiné s Komorním orchestrem Pavla Haase, s Pražskou komorní filharmonií, Orchestrem Berg, se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Českým národním symfonickým orchestrem, či s Československým komorním orchestrem. S těmito orchestry koncertovala v mnoha zemích Evropy, v Jordánsku a opakovaně v Japonsku. Příležitostně se věnuje i autentické interpretaci, například v souboru Musica Florea, s nímž se podílela na nahrávkách všech symfonií Antonína Dvořáka, či Smetanovy Mé vlasti.

Již několik let se účastní projektů pořádaných Společností Pavla Jurkoviče a Českou studentskou filharmonií, které se snaží přiblížit svět hudby publiku nejrozmanitějšího věku. Právě zde nejčastěji nachází inspiraci, jak je možné předávat poselství o tom, že hudba může učinit život pestřejší, bohatší a mnohdy i dobrodružnější.