Barbora Bárta Mráčková

Pochá­zí z hudeb­ní rodi­ny. Její rodi­če i brat­ři jsou pro­fe­si­o­nál­ní hudeb­ní­ci, a pro­to­že i její děde­ček Bohu­mil Šára byl hous­lis­ta a výbor­ný uči­tel, sám se ujal její muzi­kant­ské výcho­vy a při­pra­vil ji ke stu­diu na kon­zer­va­to­ři. Bliž­ší setká­ní se základ­ní umě­lec­kou ško­lou tedy zaku­si­la až když sama zača­la učit malé hous­lis­ty. Vystu­do­va­la Praž­skou kon­zer­va­toř, vyso­ko­škol­ská stu­dia ale věno­va­la jiné­mu obo­ru, Teo­lo­gii křes­ťan­ských tra­dic na Evan­ge­lic­ké teo­lo­gic­ké fakul­tě Uni­ver­zi­ty Kar­lo­vy, kde poz­dě­ji dokon­či­la magis­ter­ské stu­di­um i v obo­ru Teo­lo­gie-spi­ri­tu­a­li­ta-eti­ka.

Brzy po abso­lu­to­riu na kon­zer­va­to­ři zača­la učit, ale vždy se sna­ži­la kom­bi­no­vat ces­tu peda­go­gic­kou s kon­cert­ní, neboť jed­na dru­hou nijak nevy­lu­ču­je, ale spí­še se vzá­jem­ně nesmír­ně obo­ha­cu­jí. Spo­lu­pra­co­va­la mimo jiné s Komor­ním orchestrem Pav­la Haa­se, s Praž­skou komor­ní filhar­mo­nií, Orchestrem Berg, se Sym­fo­nic­kým orchestrem hl. m. Pra­hy FOK, Čes­kým národ­ním sym­fo­nic­kým orchestrem, či s Čes­ko­slo­ven­ským komor­ním orchestrem. S těmi­to orchest­ry kon­cer­to­va­la v mno­ha zemích Evro­py, v Jor­dán­sku a opa­ko­va­ně v Japon­sku. Pří­le­ži­tost­ně se věnu­je i auten­tic­ké inter­pre­ta­ci, napří­klad v sou­bo­ru Musi­ca Flo­rea, s nímž se podí­le­la na nahráv­kách všech sym­fo­nií Anto­ní­na Dvo­řá­ka, či Sme­ta­no­vy Mé vlas­ti.

Již něko­lik let se účast­ní pro­jek­tů pořá­da­ných Spo­leč­nos­tí Pav­la Jur­ko­vi­če a Čes­kou stu­dent­skou filhar­mo­nií, kte­ré se sna­ží při­blí­žit svět hud­by pub­li­ku nej­roz­ma­ni­těj­ší­ho věku. Prá­vě zde nej­čas­tě­ji nachá­zí inspi­ra­ci, jak je mož­né pře­dá­vat posel­ství o tom, že hud­ba může uči­nit život pes­t­řej­ší, bohat­ší a mnoh­dy i dob­ro­druž­něj­ší.