Dominika Badaničová

Naro­di­la jsem se v Liber­ci a hud­ba mě pro­vá­ze­la od dět­ství – na libe­rec­ké ZUŠ jsem se věno­va­la sólo­vé­mu zpě­vu, zpí­va­la jsem v dět­ském sbo­ru Seve­rá­ček a záro­veň jsem se uči­la hrát na vio­lon­cello. S vio­lon­cellem, jak sólo­vě, tak v kvar­te­tu, jsem zís­ka­la oce­ně­ní na něko­li­ka sou­tě­žích doma i v zahra­ni­čí a zača­la jsem se tak vio­lon­cellu věno­vat napl­no. Byla jsem při­ja­ta na Neru­do­vo hudeb­ní gym­ná­zi­um v Pra­ze a dále jsem pokra­čo­va­la stu­di­em na Praž­ské kon­zer­va­to­ři, kde jsem obor vio­lon­cel­la také absol­vo­va­la. Svá vyso­ko­škol­ská stu­dia jsem se však roz­hod­la věno­vat jiné­mu obo­ru, a to porod­ní asi­s­ten­ci, ve kte­ré v sou­čas­né době rov­něž pro­fes­ně půso­bím. Vní­mám, že se tyto dvě na prv­ní pohled odliš­né sfé­ry v mém živo­tě krás­ně dopl­ňu­jí a pro­po­ju­jí.

Hud­bě jsem se věno­va­la i pro­fe­si­o­nál­ně – už během dět­ství jsem jako zpě­vač­ka půso­bi­la v Diva­dle F. X. Šal­dy, a po stu­di­ích jsem se tam vrá­ti­la také jako vio­lon­cel­list­ka.

Pře­dá­vá­ní hudeb­ních zku­še­nos­tí je pro mě obrov­skou rados­tí. Zaklá­dám si na trpě­li­vém a indi­vi­du­ál­ním pří­stu­pu ke kaž­dé­mu stu­den­to­vi. Pomá­hám jim roz­ví­jet jejich talent vlast­ním tem­pem a obje­vo­vat krá­su a čis­tou radost z hud­by samot­né.